shitness spot.: TENERIFE EXPERIENCE

ÚTERÝ, 5. července 2016

První zařizování, které nás dnes čekalo, bylo vyřízení tzv. N.I.E (tj. pracovní číslo). Takové ty zdravotní/potravinářské průkazy, které v Česku běžně musíte mít u sebe, pokud děláte v gastro oboru, tu nejsou třeba, ale každý, kdo tu chce pracovat, si musí vyřídit pracovní číslo, které slouží k jakési registraci vaší osoby na Tenerife. Pokud byste tu chtěli zůstat déle než měsíc nebo dva, potřebovali byste pravděpodobně i „social number“, ale to by měl zařizovat už váš zaměstnavatel (a my tu zůstat neplánovaly).

Dříve, než začnete vyplňovat různé žádosti o práce, si tedy musíte dojít na jedno z míst, kde vám tyto dokumenty potřebné k vyřízení N.I.E. vydají. Nám naše milá hostitelka Louisa navrhla, že nás zaveze na policii, což je jedno z těch míst, kde je to možné sehnat. Bylo asi 8 hodin ráno a před policií se tvořila fronta jak v Říčanech na poště. „Those people are waiting for the N.I.E,“ konstatovala. Zeptala jsem se jí, proč čekají venku a ona mi odpověděla, že pracovní čísla se začínají vydávat až v 8:30 a že venku čekají dopředu jednoduše proto, že je jen omezený počet těchto N.I.E. na den. Svý zoufalství jsem se ani nesnažila skrývat.

Daly jsme si snídani v místní cafeterii a pak se vydaly rovnou do davu. Ve frontě jsme se dozvěděly, že teď čekáme vlastně jen na papíry, které musíme vyplnit, pak donést do banky, kde zaplatíme daň a nakonec s nimi přijít až další den ráno. No a jako bonus byly tyto papíry jen ve španělštině. Louisa nám s tím naštěstí pomohla, pak nás dovedla do banky, kde jsme nechaly daňový poplatek ve výši 10€ a potom nás ponechala svému osudu.

Los Cristianos je jedno z největších turistických center tohoto ostrova, takže jsme se příliš nebály, že by se tu nenašlo místo pro dvě Češky se skvělou angličtinou (a němčinou samozřejmě). Je sezóna, ne? Ke konci dne jsme si ale už tak jisté nebyly.

Vzaly jsme to pěkně popořadě a obcházely restauraci po restauraci podél pláže, kde se opalovala hlava na hlavě. Na Tenerife jsme si s sebou přivezly svoje životopisy v angličtině, které oplývaly neskutečnými zkušenostmi, dovednostmi a vůbec superlativy, klasika. Až u 10. restaurace, kde se Ela snažila (opět) španělsky vysvětlit, že určitě hledají nějakou výpomoc, nás napadlo, že ty životopisy by vypadaly asi ještě líp ve španělštině. No tak třeba příště.

Ušly jsme asi jen dva kilometry, ale spolehlivě nám to zabralo celý den a sebralo všechny síly. Ty se nám však vzápětí vrátily, když mi v 8 večer volalo španělský číslo. Paní zmínila restauraci Malibu a pak říkala něco o PR práci, kterou si ani jedna z nás nedovedla představit, ale bylo nám to v tu chvíli jedno, protože nás pozvala na pohovor.

Otvírák na pivo se hodí vždycky.

STŘEDA, 6. července 2016

Stojíme ve frontě na N.I.E. Po hodině se dostáváme na řadu a teprve nám dávají pořadový číslo, to je horší jak úřady u nás. Je tam ale uveden přibližný čas a tak si jdeme dát kafe. Během další hodiny se nám chce na záchod, na policii si ale dojít nemůžeme z důvodu nebezpečí přítomných vězňů. Začíná to být fakt napínavý.

Na tabulce zabliká naše číslo a v 9:30 máme vlastní dokument s číslem N.I.E., neuvěřitelný. Náš pohovor se koná až ve 2 hodiny odpoledne, pro jistotu tedy obejdem i dalších pár míst, kde by někoho mohli hledat, jako třeba narvaný Hard Rock Café a nebo mekáč.

V 13:30 hodim do Google maps restauraci Malibu, jelikož jsme rozdaly asi 30 CV a nemáme ponětí, která z nich to je. Naštěstí to není daleko a jsme tam dokonce včas. Představí se nám milá Španělka jménem Mercedes, která nás chvíli zpovídá, ale pak rovnou přejde k našim směnám a konečnému platu 800€ za měsíc. Konečně se dozvídáme, že slovem PR myslela zvaní a usazování lidí do restaurace. Navíc nám vysvětlila, že to asi fakt není nic zábavnýho, takže to budeme dělat jen 4 hodiny denně a další 4 hodiny budeme vypomáhat v obchodě naproti (a nebo ve dvou dalších kilometr daleko). Není to zrovna dream job, ale je to práce a takovou mzdu za takovou práci bychom v Čechách ani nedostaly.

Celý šťastný, že se nám to povedlo za den a půl, si jdeme vyřídit španělský telefonní číslo. Fakt, že v životopisech máme uvedený jen svoje český, si uvědomíme až za dva dny. Práci jsme ale sehnaly, kafe, vodu a večeře máme zdarma, takže nás to nijak netrápí.

Teď už zbývá jen poslední maličkost, musíme nějak sehnat byt.