TENERIFE EXPERIENCE - cesta

,,Ahoj Kajo, mas nejaky plany na leto?"

,,ahoj eli, planuju cestovat a pracovat, proc se ptas?"

,,Nechces se mnou jet pracovat na Tenerife?"

,,ok."

Pondělí 4.7. 2016, 2:15, budík. Spala jsem asi hodinu, postel je fakt vyhřátá a představa, že se s ní loučim na dva měsíce mě docela děsí. Občas ji mám radši než Dominika. Beru kufr a přesto, že jsem si přísahala, že nic ,,snídat" nebudu, rvu do sebe kousek jahodovýho koláče. Co když na Tenerife budu o hladu žejo.

Přemluvila jsem mamku, ať nás vezme na Florenc, odkud nám jede bus do Lipska. Je 3:15 a my nemáme ponětí, odkud nám to vlastně jede, naštěstí ale máme půl hodiny předstih.

3:35 - čekáme na zastávce, kde čeká i zelenej autobus. Webovky maj taky zelený, tak to beru jako orientační bod.

3:40 - přehododnocuju svý asociace, protože teď by nám měl odjíždět autobus a nejede. 

3:45 - nějakej přijel, ale řidič nám tvrdí, že do Lipska fakt nejede, takže začínám být trochu nervní.

3:46 - čekuju (taky) zelenou aplikaci flixbus a jede nám to až v 3:50, jsem zas v klidu.

3:50 - autobus nikde.

3:55 - je vůbec pondělí?

4:05 - přišla mi sms:,,ven zkaznku, meinfernbus flixbus! v autobus m zpozdn cca. 20 minuty/minut, zapinn nepznivou dopravn situac.omlouvme se vm za nepjmenosti." ok.

4:15 - sedíme a jedem, neuvěřitelný.

4:40 - v horšim autobuse sem asi nejela. Čekaj nás 4 hodiny cesty a tady se nedá usnout ani na 5 minut.

7:30 - Leipzig. Rozlámaný berem svý 20kilový kufry a jdem hledat Hauptbahnhof.

7:45 - nádraží jsme našly, teď ještě najít S-bahn směr letiště.

8:10 - ok, po 6 letech s Větrovskou německy mluvit stále neumim, nevim, co budu dělat na Tenerife, když umim jen hola.

8:30 - našly jsme nějaký místo vypadajíc jak u nás metro, odkud nám to prej jede. Ruce, nohy a angličtina zabrala.

8:45 - jede tu milion vlaků, ale ani jeden nemá vepředu napsáno letiště, nechápu proč.

8:50 - ptáme se milých cestujících, máme jet nějakou S3.

9:05 - ptáme se znova, S3 rozhodně na Flughafen nejede,supr.

9:10 - zeptala jsem se milého pána, který mi rovnou na můj dotaz odpověděl, že neumí německy. ,,Oh great, you are exactly the person I was looking for!:)))" Prý tam jede SX5,

9:15 - automaty na jízdenky jsou fakt složitý, že jim ani Němci nerozumí, ale prý to můžem koupit ve vlaku.

9:30 - ,,Guten Tag, wir möchten zwei Tickets am Flughafen zu kaufen, bitte."

9:31 - děsně dlouhej proslov od průvodčího v němčině, který bohužel nejsem schopná přepsat, ale ,,sie müssen die Geldstrafe 70€ zahlen" jsem pochopila docela rychle. Doprdele.

9:33 - naše dlouhý nesrozumitelný vysvětlování s taktikou psích očí zabralo, máme to za 4,40€.

9:40 - jsme na letišti v Halle a chceme si nechat zabalit kufry, ale to tu prý nevedou.

10:00 - snídám znova.

10:15 - ta fronta na check-in tu před 10 minutama vůbec nebyla, přísahám.

10:50 - Elišky kufr váží o kilo víc, ale pán z Condoru to prý dnes přehlídne, takže jsme zas 30€ ušetřily.

12:25 - sedíme v letadle.

12:35 - sedla si vedle nás Češka a poprosila mě, jestli si nemůžu sednout k okýnku. Neprotestuju.

12:49 - vzlítáme.

13:50 - jsem usnula a Eliška mě vzbudila, jestli nechci kafe, tak řikám, že ne, že se ráda vyspim.

14:20 - Eliška mě vzbudila kvůli turbulencím, takže už spát prej nemůžu. Dala bych si kafe.

17:40 - přistály jsme a snažíme se zkontaktovat Louise z couchsurfingu, u níž máme bydlet.

17:42 - Louise nám to nebere, takže dneska asi budem spát na pláži  nebo nevim.

18:00 - dáváme si večeři.

18:30 - telefon do ruky beru já a volám. Louisa mi to zvedá hned, Eliška volala na její druhý číslo pro What'sapp.

18:40 - zmateně hledáme autobus, co jede do Las Galletas.

18:50 - autobus jsme našly a Eliška umí španělsky, takže to vypadá, že dneska na pláži spát nebudem. Řidiče jsme předem upozornily, že nemáme ponětí, kde vystoupit, tak snad nám zastaví.

19:40 - prý jsme v Las Galletas, tak vystupujem a na zastávce čekáme na Louise.

19:50 - zničeho nic se objeví naše milá hostitelka. Nakládáme kufry do auta, které řídí její přítel Jésus a jedem ,,domů" do Las Rosas. 

20:20 - jsme tu, máme vlastní pokoj, koupelnu a hrozně milé hostitele. Samy sebe se ptáme, jak tohle všechno možný.

21:30 - Jésus nám uvařil večeři na přivítanou. Pochází z Venezuely, takže nám připravil typický pokrm - venezuelské placky arepa. Jsou z kukuřičné mouky, vody, oleje a soli, které se po usmažení rozříznou a plní se všem možným. My jsme měli mrkev, jamón serrano, kozí sýr a salátové okurky. Škoda, že jsme s Elou večeřely už na letišti.

Během večeře se dozvídáme, že Louise pochází ze Švýcarska a s Jésusem se potkala na Tenerife, když byla na erasmu před 4 lety. Povídáme si s nimi dlouho,vyprávíme jim o Čechách, o našich tradicích, o tom, jaký jsou Češi alkoholici a k tomu si otvíráme víno z Pálavy. 

22:30 - Louisa se nás zeptala, jestli máme v Česku moře, musím přiznat, že tahle otázka mě překvapila, Švýcarsko neni úplně rozvojová země s nízkou gramotností, ne? Ale tak hlavně, že si rozumíme.

22:45 - celou tu dobu nemůžu uvěřit tomu, že stále existují lidé, kteří dokážou být tak velkorysí, aniž by z toho měli jediný cent. Ale ta sprcha je opravdová a postel taky. A tak unavený, ale s klidem v duši, konečně usínáme. 

mraky no

Tenerife anebo La Gomera, teď úplně nevim.

Pokračování příště.

K.